Děkanství Nový Bor

Drahý Teofile!

Tvůj poslední dopis byl léčivým balzámem pro mé stařecké srdce. Zprávy o tvém vytrvalém zápasu mi vlily novou naději a touhu po věrné službě našemu Pánu. Je to už celých osm let, co jsme se viděli naposledy. Drásá mi srdce, můj synu, že nás vzdálenost oddělila, ale mé srdce je stále u tebe. Nejraději bych se vydal na cestu za tebou, ale stálé povinnosti mi brání v cestě. Navíc mi v tom brání také Lucie, která se pořád strachuje o mé zdraví. Teď do toho ještě ten sníh, cesty už jsou skoro neprůchodné. Doufám, že tě můj dopis zastihne ještě před svátky. Na jaře, by k nám konečně mohl přijít Felix, pak bych se snad konečně mohl vydat na cestu.

Modli se, prosím, úpěnlivě za Viktora. Ano, bohužel ty zvěsti jsou pravdivé. Všechno to začalo před rokem. První nepatrné příznaky té smrtelné nemoci byly v adventu. Já ubohý slepý pošetilec, nevěnoval jsem jim dostatečnou pozornost. Viktor byl jako vždy zcela zabrán do příprav na svátky. Pomáhal s úklidem, nacvičoval svatý zpěv, domlouval pomoc našim nepatrným, zařizoval dokonce i slavností výzdobu, no věřil bys tomu? Byl tak zcela zabrán do tisíce věcí, že zapomněl na to skutečně důležité. Ano, je pravda, dál se účastnil svatých tajemství, ale jeho srdce se začalo pomalu vzdalovat. Pomalu vyprchávala jeho touha po Pánu, přičítal jsem to pouhé únavě z přemíry práce. Přestal bojovat proti své změkčilosti, která ho začala činit lenivým a nedbalým v duchovním životě. Po svátcích to však došlo až tak daleko, že začal s nechutí vykonávat věci, které se vztahují na Pána. Vypočítavě a vychytrale se snažil ošidit své povinnosti. Jeho rozhovory začaly být plané a marné, kde jsem tenkrát byl? Přestal si ošklivit všední hříchy, začal jednat z lidským pohnutek. Jen kdyby byl tehdy upřímný! Tehdy byl ještě čas. On ale mlčel. Ten červ ho začal pomalu rozežírat zevnitř. Letos už Viktor na Pána nečeká, honí se za rozkošemi tohoto světa.

Teofile, dobře prožij advent! Neopakuj chyby Viktora. Připrav především své srdce. Nemusím ti to připomínat: modlitba, almužna a půst. Jen buď prosím konkrétní! Ty tvé všeobecné předsevzatí: budu svatý, budu se lépe a více modlit, budu více pomáhat bližním a víc se budu postit. To je k ničemu! Styď se, když k tobě musím takto mluvit. Dlouhá cesta se skládá z malých konkrétních kroků. Jeden krok, pak druhý, nesnaž se hned uběhnout padesát mil. Poraď se s Prudentiem, je zkušený zpovědník. Především je však na místě Božím, má pro tebe od Pána milost. Jak si můžeš myslet, že si poradíš sám? Ostatním však radíš spolehlivě. Můžeš mi prosím tě vysvětlit, proč se zabýváš věcmi, do kterých ti nic není. Tam jdeš opravdu hluboko, ale u sebe? Proč nejdeš ke kořenům i u sebe? Jak jsi povrchní, když jde o tebe. Na co čekáš, chceš usnout jako Viktor? Prohrál bitvu, snad ještě neprohrál celou válku. Vytrvale v modlitbě naléhej na Pána, snad se nad Viktorem, a také nad námi smiluje. Všichni potřebujeme jeho milosti.

Pozdravuj Epaineta; on byl první z tvého kraje, který přijal víru v Krista. Pozdravuj Marii, která se pro nás hodně napracovala. Pozdravuj i Andronika a Junia, nezapomeň na Ampliáta a Urbana. Pozdravují tě a celou obec všichni zdejší bratři.

Zde je můj pozdrav, vlastní rukou Pavlovou. Kdo nemiluje Pána, buď proklet! Maran atha! Milost Pána Ježíše buď s vámi. Moje láska je se všemi vámi v Kristu Ježíši