Jáhenské svěcení Petra Jurkuláka

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Dominikánské misie

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Horní Police – Slavnostní otevření

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Konání Bohoslužeb obnoveno

Při Bohoslužbách je třeba dodržet následující omezení:

  • Omezení maximálního počtu osob:
    • Od 24. 04. 2020 s maximální účastí 15 osob
    • Od 11. 05. 2020 s maximální účastí 100 osob
    • Od 8. 06. 2020 bez omezení počtu osob
  • Dodržovat minimální rozestupy dva metry
  • Před vstupem do kostela si vydezinfikovat ruce
  • Používat ochranné prostředky dýchacích cest (roušky)

Připomínáme možnost využití dispenze od účasti na nedělní mši svaté až do doby úplného uvolnění omezení počtu osob na Bohoslužbách.

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Pravidla pro uvolňování omezení

Pastorační pravidla pro uvolňování omezení týkající se bohoslužeb platná v období od 27. 04. do 7. 06. 2020

Od 27. 04. 2020 možnost konání bohoslužeb s maximální účastí 15 osob.
Od 11. 05. 2020 možnost konání bohoslužeb s maximální účastí 30 osob.
Od 25. 05. 2020 možnost konání bohoslužeb s maximální účastí 50 osob.
Od 8. 06. 2020 konání bohoslužeb bez omezení počtu osob.

Milí otcové a bratři,

jistě se radujeme z toho, že se naše svatyně budou moci postupně zpřístupňovat účastníkům bohoslužeb, i když v etapách, jak je výše naznačeno. Samozřejmě i tak někteří z Vás budete jistě oprávněně zvažovat, jak moudře rozvolňování v konání veřejných bohoslužeb uskutečnit. Budete mít na paměti, že Vaši věrní farníci, zvláště ti staršího věku, budou mít přes hlubokou touhu po eucharistickém Kristu a po mši svaté, i obavy z nebezpečí nákazy a bude jim nepříliš snadné dodržovat všechna hygienická opatření (povinná dezinfekce, roušky-ústenky během téměř celé mše sv., apod.). V takovém případě Vám radím, abyste věkově starším farníkům i nadále doporučovali využití mé dispenze od účasti na nedělní mši sv. (televizní a rozhlasové přenosy mší sv. nadále budou pokračovat) až do doby úplného uvolnění omezení počtu osob na bohoslužbách, tj. do 7.06.2020, dej Bůh! Při jakékoliv nejasnosti, neváhejte se na mne obrátit.

Při postupném uvolňování omezení v konání bohoslužeb je nutné dodržet tato pravidla:

  1. V prostoru kostela musí lidé dodržovat minimální rozestupy dva metry mezi účastníky bohoslužeb (s výjimkou členů v rámci jedné rodiny, domácnosti).
  2. Účastníci si před vstupem do chrámového prostoru povinně vydezinfikují ruce.
  3. Všichni účastníci bohoslužeb, včetně celebranta, event. koncelebrantů, mají nasazeny ochranné prostředky dýchacích cest (ústa, nos), resp. roušku-ústenku, vyjma okamžiku přijetí Eucharistie.
  4. Vynechává se pozdravení pokoje a žehnání se svěcenou vodou a obdobné obřady.
  5. Celebrant si dezinfikuje ruce před začátkem bohoslužby, před podáváním Eucharistie, a po něm, rovněž tak i ti, kdo jsou pověřeni Eucharistii podávat.
  6. Délku bohoslužby je třeba při zachování liturgických předpisů zbytečně neprodlužovat.
  7. Chrámový prostor je po bohoslužbě řádně vyvětrán a jsou dezinfikovány kontaktní plochy (kliky, lavice apod.) Údržbě a čistotě prostoru je věnována mimořádná péče.
  8. Je omezen přístup věřících do dalších míst v kostele mimo hlavní bohoslužebný prostor.
  9. Obdobná pravidla platí pro svatby a křty, stejně tak pro svátost smíření.
  10. Až do odvolání je zrušen veškerý další program ve farnostech, který vyžaduje shromažďování lidí.
  11. Kostely mimo bohoslužeb zůstávají otevřené, je-li to možné, pro osobní modlitbu a individuální duchovní péči.
  12. Za dodržování těchto pravidel je zodpovědný duchovní, který předsedá bohoslužbě.

Pokud jednotlivé farnosti nemají možnost si samy dezinfekční prostředky a roušky-ústenky pořídit, naši přátelé z Cesty 121 nám v omezeném množství poskytli tento hygienický materiál jako dar, z kterého mohou farnosti čerpat. Po předběžné domluvě s Bc. Eliškou Kocurovou je materiál k vyzvednutí na kurii (kanystr na dezinfekci s sebou!).

Případná změna pravidel s ohledem na aktuální situaci vyhrazena.

V Litoměřicích, dne 18. dubna 2020

Mons. Jan Baxant
biskup litoměřický

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Nový web Velikonoce.cz

Web Velikonoce.cz přibližuje veřejnosti duchovní poselství Velikonoc.
Můžete sledovat duchovní programy, které nabízejí křesťanské farnosti a sbory.
Můžete hledat v nabídce podle dnů nebo podle věkového zařazení. Nabízíme materiály k prožití velikonočního smíření s Bohem, bohoslužeb, modliteb, také netradiční aktivity o Velikonocích.

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Sbírka pro Česko

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Velikonoční výzva českých a moravských biskupů

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Křížová cesta

Úvodní slovo

Modlitba, resp. pobožnost Křížové cesty, je považována za tradiční způsob rozhovoru věřícího křesťana s Bohem. To, co je tradiční, je osvědčené, a nikoliv zpozdilé a překonané. Ten, kdo se modlí Křížovou cestu, medituje, rozjímá o utrpení Ježíše Krista i jeho Matky Marie. Vybavuje si v mysli i v srdci životy blízkých Ježíšových učedníků a učednic. Vyjadřuje své zbožné úvahy slovem, a to společně s ostatními, protože tato modlitba je velmi často konána ve společenství stejně smýšlejících lidí. Modlitebníci jsou v pohybu: putuje se od jednoho zastavení k druhému. Není zde přítomen žádný mdlý a únavný bigotní postoj. Pobožnost Křížové cesty je živou modlitbou tím spíše, když je uskutečňována s dětmi, jejich rodiči a prarodiči, zasvěcenými osobami i náhodnými turisty tak, jak je tomu na Kalvárii v Ostrém u Úštěku na Litoměřicku vždy na Velký pátek dopoledne. Je to mimořádně plodně využitý čas kajícího postního dne.

Mons. Jan Baxant, Biskup litoměřický

Zahajovací Zastavení

Otcové jezuité dobře věděli, že všechny modlitby a prosby kohokoliv z nás procházejí rukama Panny Marie, Prostřednice všech milostí. Jakýsi předvoj Křížové cesty na Ostrém u Úštěku je kaplička s působivým výjevem: setkání plačící Matky Marie s Kristem, statečným a odhodlaným k oběti přinést spásu za nás, hříšníky. Nelze vykonat pobožnost Křížové cesty bez tohoto zjištění, že totiž Spasitel Kristus je jediným Zachráncem člověka a lidstva, a současně jeho Matka Maria je první jeho učednicí, sice plačící, ale snad dojetím, že její Syn je ochoten vydat sebe za každého člověka.

I. Ježíš je odsouzen: jak častá bývají i křivá obvinění, vedoucí k odsouzení, „zlomení“ hole nad nevinným člověkem. Kdo si troufne odsuzovat nevinného člověka, snadno odsoudí i samotného Krista, neboť cokoliv učiníme komukoliv z lidí, činíme to Kristu. A kdo z nás může o sobě tvrdit, že vynáší spravedlivý výrok vedoucí k obvinění a odsouzení, když nikomu nevidíme do duše?

II. Ježíš přijímá kříž: těžký kříž nebyl na Ježíše vložen, Ježíš nebyl k nesení přinucen. Tuto životní situaci přijímá dobrovolně s myšlenkou spasit nás všechny i za takovou cenu. Každá naše oběť a utrpení se může stát příležitostí k pokání za hříchy naše i našich bližních, může pročistit naše úmysly žít pro druhé.

III. Ježíšův první pád: Kristus svým pádem zcela veřejně přiznává, že není gymnastický sebevědomý silák, ale člověk s veškerou lidskou křehkostí. Co však jasně svým pokračováním na křížové cestě dokazuje, že jeho duch je silný.

IV. Ježíš se potkává se svou matkou Marií: Maria, matka Ježíšova a matka naše, dobře ví, kde je její místo. Nikoliv na výsluní a stupních popularity. Je přítomna tam, kde trpící lidé své bolesti snášejí v tichosti. Je nablízku i svému synu Ježíši, neboť i on trpí tiše, statečně a odhodlaně.

V. Šimon pomáhá Ježíši nést kříž: je spíše donucen, a nemůžeme mu to mít za zlé. Vracel se z celodenní práce domů k rodině, ke své manželce a dětem. Nebyl on spasitelem, aby kříž nesl dobrovolně, ale pomocníkem, třeba z donucení, ale unaveným. Přesto i takový pomocník Ježíši alespoň trochu prospěl.

VI. Veronika podává Ježíši roušku: jen ona jediná se Ježíše zastala, k Němu se přihlásila, pomohla Mu, jak mohla. Podala Mu obyčejný kousek látky k osušení zpocené a špinavé tváře. Milující lidé konají drobné věci, ale statečně a opravdově. Ježíšova odměna hrdinné Veronice byla obrovská!

VII. Ježíšův druhý pád: Ježíš jako člověk nebyl slabochem, ani lidskou bytostí útlocitné povahy. Byl to zdatný muž, ale opakovaně svými pády podává důkaz neúnosné tíhy lidských hříchů, které jako nesnesitelné břemeno nese. Nelze se divit, že i on, Ježíš, pod touto tíhou opět padá.

VIII. Ježíš potkává plačící ženy: Ježíš neodmítá cit, doslova jemnocit žen, matek, ani nepohrdá jejich emotivním pláčem. I v této chvíli, těsně před vrcholem Kalvárie, napomíná, poučuje, varuje. Je přece pro člověka důležité si vyslechnout pravdu o sobě, o svých vinách a hříších.

IX. Ježíšův třetí pád: v podobné situaci, pokud si ji vůbec dovedeme představit, by už nikdo jiný z tak těžkého pádu nepovstal. On ano. Nedokážeme si to vysvětlit jinak, než že v Kristu je cosi jako hnací motor: odhodlanost obětovat se pro druhé za jakoukoliv cenu, až do konce.

X. Z Ježíše strhali šaty, je odhalen: ano, šaty strhali, Ježíš přede všemi zraky stojí nahý, potupený, zesměšněný. I kdyby z něho strhali cokoliv dalšího, do Ježíšovy duše vidět nemohli. Motivy jeho obětujícího se jednání až k potupě nahoty nespatří nikdo. Ani my dokonale nikdy nepochopíme skryté motivy jednání druhých lidí.

XI. Ježíše přibíjejí na kříž: nebylo nutné Ježíše nejprve spoutat až k bezmocnosti jeho údů. On se nechal přibít. On neunikne, vydanost k dokonalé oběti si nerozmyslí. Projeví statečnost až do konce. Tělo přibitím sice znehybní, Kristovu lásku k lidem, i k jeho vrahům, přibít nikdy nemohou.

XII. Ježíš umírá: poslední Ježíšův výdech, ono: „dokonáno jest“, to není konec jedné lidské tragédie. Toto Ježíšovo závěrečné vydechnutí má první ovoce: je potvrzeno, že jsme byli vykoupeni, zachráněni, spaseni. Kající lotr by nám mohl vyprávět!

XIII. Mrtvé Ježíšovo tělo snímají z kříže: vyčerpané, doslova zničené a mrtvé ztuhlé údy mají krásné odpočinutí: klín, objetí, náruč Panny Marie. Co všechno můžeme Panně Marii svěřit, když unesla i bezvládné tělo svého Syna!

XIV. Mrtvé Ježíšovo tělo ukládají do hrobu: bylo nutné ještě přivalit náhrobní kámen a hrob zajistit vojenskou stráží. Brzy se však i tak zabezpečený hrob stane místem uvolněným, prostorem prázdným. I naše nesmrtelné, avšak mnohdy hříchy obtížené duše jsou Ježíšovým zmrtvýchvstáním doslova vysvobozeny z hrobů. Balvan úzkosti provinění je odvalen, aby se dostavilo štěstí a pokoj Božího odpuštění.

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Boží hod velikonoční – Žehnání pokrmů

Žehnání pokrmů o Velikonocích souvisí se starou postní praxí, která zapovídala požívání nejen masa, ale i vajec a sýra. Zvláštní symboliku má velikonoční vejce – symbol života. Žehnací modlitbu pronáší zpravidla otec rodiny, úryvek z Písma může číst někdo jiný. Žehnací modlitbu neprovází ani znamení kříže, ani kropení svěcenou vodou. Je na kněžích, aby tento text k žehnání pokrmů nabídli svým farníkům.

Úryvek z Písma pro žehnání pokrmů na výběr: Gn 1,27–31a; Gn 9,1–3, Lk 11,9–13

Žehnací modlitba pro požehnání pokrmů:

Požehnaný jsi, Hospodine, náš Bože,
ty všechno naplňuješ svým požehnáním;
shlédni na nás, když dnes o slavnosti zmrtvýchvstání tvého Syna
děkujeme za tvé dary,
které mají sloužit k uchování našeho pozemského života,
a uč nás přijímat je z tvých rukou tak,
aby všechno směrovalo k tvé oslavě.
Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář