Děkanství Nový Bor

Úvodní slovo

Modlitba, resp. pobožnost Křížové cesty, je považována za tradiční způsob rozhovoru věřícího křesťana s Bohem. To, co je tradiční, je osvědčené, a nikoliv zpozdilé a překonané. Ten, kdo se modlí Křížovou cestu, medituje, rozjímá o utrpení Ježíše Krista i jeho Matky Marie. Vybavuje si v mysli i v srdci životy blízkých Ježíšových učedníků a učednic. Vyjadřuje své zbožné úvahy slovem, a to společně s ostatními, protože tato modlitba je velmi často konána ve společenství stejně smýšlejících lidí. Modlitebníci jsou v pohybu: putuje se od jednoho zastavení k druhému. Není zde přítomen žádný mdlý a únavný bigotní postoj. Pobožnost Křížové cesty je živou modlitbou tím spíše, když je uskutečňována s dětmi, jejich rodiči a prarodiči, zasvěcenými osobami i náhodnými turisty tak, jak je tomu na Kalvárii v Ostrém u Úštěku na Litoměřicku vždy na Velký pátek dopoledne. Je to mimořádně plodně využitý čas kajícího postního dne.

Mons. Jan Baxant, Biskup litoměřický

Zahajovací Zastavení

Otcové jezuité dobře věděli, že všechny modlitby a prosby kohokoliv z nás procházejí rukama Panny Marie, Prostřednice všech milostí. Jakýsi předvoj Křížové cesty na Ostrém u Úštěku je kaplička s působivým výjevem: setkání plačící Matky Marie s Kristem, statečným a odhodlaným k oběti přinést spásu za nás, hříšníky. Nelze vykonat pobožnost Křížové cesty bez tohoto zjištění, že totiž Spasitel Kristus je jediným Zachráncem člověka a lidstva, a současně jeho Matka Maria je první jeho učednicí, sice plačící, ale snad dojetím, že její Syn je ochoten vydat sebe za každého člověka.

I. Ježíš je odsouzen: jak častá bývají i křivá obvinění, vedoucí k odsouzení, „zlomení“ hole nad nevinným člověkem. Kdo si troufne odsuzovat nevinného člověka, snadno odsoudí i samotného Krista, neboť cokoliv učiníme komukoliv z lidí, činíme to Kristu. A kdo z nás může o sobě tvrdit, že vynáší spravedlivý výrok vedoucí k obvinění a odsouzení, když nikomu nevidíme do duše?

II. Ježíš přijímá kříž: těžký kříž nebyl na Ježíše vložen, Ježíš nebyl k nesení přinucen. Tuto životní situaci přijímá dobrovolně s myšlenkou spasit nás všechny i za takovou cenu. Každá naše oběť a utrpení se může stát příležitostí k pokání za hříchy naše i našich bližních, může pročistit naše úmysly žít pro druhé.

III. Ježíšův první pád: Kristus svým pádem zcela veřejně přiznává, že není gymnastický sebevědomý silák, ale člověk s veškerou lidskou křehkostí. Co však jasně svým pokračováním na křížové cestě dokazuje, že jeho duch je silný.

IV. Ježíš se potkává se svou matkou Marií: Maria, matka Ježíšova a matka naše, dobře ví, kde je její místo. Nikoliv na výsluní a stupních popularity. Je přítomna tam, kde trpící lidé své bolesti snášejí v tichosti. Je nablízku i svému synu Ježíši, neboť i on trpí tiše, statečně a odhodlaně.

V. Šimon pomáhá Ježíši nést kříž: je spíše donucen, a nemůžeme mu to mít za zlé. Vracel se z celodenní práce domů k rodině, ke své manželce a dětem. Nebyl on spasitelem, aby kříž nesl dobrovolně, ale pomocníkem, třeba z donucení, ale unaveným. Přesto i takový pomocník Ježíši alespoň trochu prospěl.

VI. Veronika podává Ježíši roušku: jen ona jediná se Ježíše zastala, k Němu se přihlásila, pomohla Mu, jak mohla. Podala Mu obyčejný kousek látky k osušení zpocené a špinavé tváře. Milující lidé konají drobné věci, ale statečně a opravdově. Ježíšova odměna hrdinné Veronice byla obrovská!

VII. Ježíšův druhý pád: Ježíš jako člověk nebyl slabochem, ani lidskou bytostí útlocitné povahy. Byl to zdatný muž, ale opakovaně svými pády podává důkaz neúnosné tíhy lidských hříchů, které jako nesnesitelné břemeno nese. Nelze se divit, že i on, Ježíš, pod touto tíhou opět padá.

VIII. Ježíš potkává plačící ženy: Ježíš neodmítá cit, doslova jemnocit žen, matek, ani nepohrdá jejich emotivním pláčem. I v této chvíli, těsně před vrcholem Kalvárie, napomíná, poučuje, varuje. Je přece pro člověka důležité si vyslechnout pravdu o sobě, o svých vinách a hříších.

IX. Ježíšův třetí pád: v podobné situaci, pokud si ji vůbec dovedeme představit, by už nikdo jiný z tak těžkého pádu nepovstal. On ano. Nedokážeme si to vysvětlit jinak, než že v Kristu je cosi jako hnací motor: odhodlanost obětovat se pro druhé za jakoukoliv cenu, až do konce.

X. Z Ježíše strhali šaty, je odhalen: ano, šaty strhali, Ježíš přede všemi zraky stojí nahý, potupený, zesměšněný. I kdyby z něho strhali cokoliv dalšího, do Ježíšovy duše vidět nemohli. Motivy jeho obětujícího se jednání až k potupě nahoty nespatří nikdo. Ani my dokonale nikdy nepochopíme skryté motivy jednání druhých lidí.

XI. Ježíše přibíjejí na kříž: nebylo nutné Ježíše nejprve spoutat až k bezmocnosti jeho údů. On se nechal přibít. On neunikne, vydanost k dokonalé oběti si nerozmyslí. Projeví statečnost až do konce. Tělo přibitím sice znehybní, Kristovu lásku k lidem, i k jeho vrahům, přibít nikdy nemohou.

XII. Ježíš umírá: poslední Ježíšův výdech, ono: „dokonáno jest“, to není konec jedné lidské tragédie. Toto Ježíšovo závěrečné vydechnutí má první ovoce: je potvrzeno, že jsme byli vykoupeni, zachráněni, spaseni. Kající lotr by nám mohl vyprávět!

XIII. Mrtvé Ježíšovo tělo snímají z kříže: vyčerpané, doslova zničené a mrtvé ztuhlé údy mají krásné odpočinutí: klín, objetí, náruč Panny Marie. Co všechno můžeme Panně Marii svěřit, když unesla i bezvládné tělo svého Syna!

XIV. Mrtvé Ježíšovo tělo ukládají do hrobu: bylo nutné ještě přivalit náhrobní kámen a hrob zajistit vojenskou stráží. Brzy se však i tak zabezpečený hrob stane místem uvolněným, prostorem prázdným. I naše nesmrtelné, avšak mnohdy hříchy obtížené duše jsou Ježíšovým zmrtvýchvstáním doslova vysvobozeny z hrobů. Balvan úzkosti provinění je odvalen, aby se dostavilo štěstí a pokoj Božího odpuštění.

Žehnání pokrmů o Velikonocích souvisí se starou postní praxí, která zapovídala požívání nejen masa, ale i vajec a sýra. Zvláštní symboliku má velikonoční vejce – symbol života. Žehnací modlitbu pronáší zpravidla otec rodiny, úryvek z Písma může číst někdo jiný. Žehnací modlitbu neprovází ani znamení kříže, ani kropení svěcenou vodou. Je na kněžích, aby tento text k žehnání pokrmů nabídli svým farníkům.

Úryvek z Písma pro žehnání pokrmů na výběr: Gn 1,27–31a; Gn 9,1–3, Lk 11,9–13

Žehnací modlitba pro požehnání pokrmů:

Požehnaný jsi, Hospodine, náš Bože,
ty všechno naplňuješ svým požehnáním;
shlédni na nás, když dnes o slavnosti zmrtvýchvstání tvého Syna
děkujeme za tvé dary,
které mají sloužit k uchování našeho pozemského života,
a uč nás přijímat je z tvých rukou tak,
aby všechno směrovalo k tvé oslavě.
Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.

Drazí věřící, ve svatém týdnu je mimořádná zpovědní služba od pondělí do středy od 15:00 do 17:00. Zpovídat se bude v kapli na faře. Podle instrukcí otce biskupa prosím abyste přicházeli jednotlivě, s rouškami a dodrželi dvou metrový odstup mezi zpovědníkem a kajícníkem. Je samozřejmě možné telefonicky dohodnout i jinou dobu.

Bohoslužby budou slouženy bez fyzické účasti lidu. O začátcích Bohoslužeb informujeme, aby se k nim věřící ve svých domovech mohli přidat v modlitbě.

PASTÝŘSKÝ OKRUŽNÍ DOPIS
všem bratřím a sestrám, žijícím na území Litoměřické diecéze

Drazí moji diecézáni,
bratři a sestry v Kristu,

všechny Vás zdravím v nelehké a mimořádné době, kdy se dosud nebezpečně šíří zákeřný virus a zasahuje do našich měst, obcí, farností i rodin. Křesťan, spoléhající na Ježíše Krista Spasitele, může v současné situaci sice s rozechvělým, ale přece jen oddaným srdcem, vypozorovat příležitost k zocelení své víry v Boha. S ujištěním modliteb za všechny nemocné, umírající, za všechny jejich statečné zachránce (je jich tolik v různých profesích!), za ty, kteří s kompetentní autoritou rozhodují o naléhavých opatřeních pro zabezpečení našich životů, Vám sděluji, že v mých modlitbách jste i Vy, zdraví a silní, podporující své rodiny ve svém stáří, i Vy, pečující o své rodiny a zdárný chod svých domácností, i Vy, děti a mládeži, a velmi si přeji, abychom společně ruku v ruce v nynějším náročném čase obstáli se ctí vydáváním svědectví o Ježíši.

Protože se blíží velikonoční svátky, tradičně spojované s přijetím svátostí, rád bych Vás seznámil s některými pastoračními pokyny, které jsem zaslal duchovním správcům ve farnostech naší diecéze. Předně Vám předkládám informaci o liturgických tajemstvích velikonočního tridua (Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota) i Hodu Božího velikonočního. Budou se slavit v jednom z farních kostelů celého farního obvodu, žel neveřejně, bez fyzické účasti lidu. Duchovní správci se však postarají o to, aby každý z Vás byl informován o začátcích těchto neveřejných bohoslužeb, aby se k nim ve svém domově mohl na dálku přidat v modlitbě. V tomto mohou být užitečné technické prostředky, umožňující přímý přenos, v některých farnostech již v této době využívaných. Přímé televizní i rozhlasové přenosy velikonočních obřadů a bohoslužeb z Vatikánu, nebo z jednotlivých míst naší republiky, budou jistě zajišťovány prostřednictvím TV Noe, Radia Proglas i ČT. Velmi bych si přál, aby ve dnech velikonočního tridua byly kostely otevřené, při zabezpečení všech hygienických a dezinfekčních opatření, proto, aby každému člověku byla dána příležitost se v modlitbě usebrat a promluvit s Pánem Bohem. S tím však souvisí i Vaše ochota vypomoci se zajištěním dozoru posvátného chrámového prostoru. Prosím, je-li to kde možné, zapojte se do této „strážní“ služby.

Je zřejmé, že letošní zpovědní praxe, především vždy v závěru svatopostní doby a kolem Velikonoc každoročně nabízená a hojně využívaná, bude s ohledem na karanténní opatření upravena. Jistě je velkou starostí našich kněží-zpovědníků, aby Vám zprostředkovali Boží milosrdenství, odpuštění hříchů ve svátosti smíření, ve svaté zpovědi. V této mimořádné době musíme počítat s mimořádnými okolnostmi a využít všechny dostupné možnosti, které se nám nabízejí. Je třeba vždy zvážit riziko možné nákazy, které na sebe bere jak kajícník, tak i zpovědník. Všem Vám připomínám to, co jsem připomenul i svým kněžím, že k nemožnostem nemůže být nikdo nucen, a i zpovědník se má s pastýřskou obezřetností varovat hazardu se zdravím Vaším i svým. Zachovávejme hygienické normy stanovené kompetentní autoritou a mějme na paměti, že Bůh odpouští opravdovému kajícníkovi, při nemožnosti přijetí svátosti, i mimosvátostně, vzbuzením dokonalé lítosti a v budoucnosti, až pomine ona nemožnost, se vyzpovídat řádným způsobem. 

Kněžím-zpovědníkům jsem dal tato doporučení:

1/ Poskytnout příležitost ke sv. zpovědi v kostele za předpokladu, že se opustí jak zpovědnice, tak i zpovědní místnosti (kde hrozí nebezpečí blízkého kontaktu) a zpovídá se v prostoru kostela tak, že jednotliví kajícníci čekají před kostelem a dovnitř vchází vždy jen jednotlivec. Samotná zpověď se vykoná s odstupem minimálně 2 metrů mezi kajícníkem a zpovědníkem (ústenky mají nasazeny oba dva). Musí se dbát, aby části kostela, kterých se lidé dotýkají, jako jsou kliky, madla dveří aj. byly průběžně a dostatečně dezinfikovány. Je důležité, aby farníci byli informováni dostupným způsobem, např. emailem, telefonicky, na webových stránkách farnosti, vyvěšením oznámení na dveře kostela apod., v kterých dnech a v jakém čase se bude zpovídat.  

2/ Poskytnout příležitost ke sv. zpovědi na faře za obdobných podmínek, jako v kostele. Tzn. kajícníci čekají před farou, vstupuje vždy jen jednotlivec, zachovává se odstup mezi kajícníkem a zpovědníkem minimálně 2 metry, ústenky mají oba. Opět je třeba, aby se informace o této možnosti získat svátost smíření dostala co nejširšímu okruhu farníků.

3/ Vyzpovídat především nemocné a věkem starší kajícníky v jejich domácnostech. Ve zvýšené míře platí dodržení hygienických opatření. O návštěvě kněze-zpovědníka by měli být informováni blízcí příbuzní nemocného s ubezpečením, že budou přísně zachována všechna pravidla zdravotní ochrany z obojí strany, včetně pečlivé dezinfekce nádobky se svatým olejem, stejně tak schránky na eucharistii před návštěvou nemocného a po ní.

Na závěr tohoto dopisu využívám této příležitosti, abych Vás informoval o dekretu, vydaném v minulých dnech ve Vatikánu Apoštolskou penitenciárií, o udílení mimořádných odpustků věřícím v situaci současné pandemie. V něm hlavní penitenciář kardinál Mauro Piacenza mezi jiným píše:

„Církvi, po příkladu jejího božského Učitele, ležela vždy na srdci pomoc nemocným. Jak ukázal svatý Jan Pavel II., lidské utrpení má dvojí význam: „Nadpřirozený, poněvadž tkví v Božím tajemství vykoupení světa; současně však plně lidský, neboť člověk v něm nachází sebe sama, své člověčenství, svou důstojnost, své poslání“ (apoštolský list Salvifici doloris 31).

Také papež František v minulých dnech prokazoval svou otcovskou blízkost a obnovoval výzvu k neustálé modlitbě za nemocné koronavirem.

Aby všichni ti, kdo trpí z důvodu nemoci Covid-19, mohli právě v tajemství tohoto trápení objevit „vlastní vykupující utrpení Kristovo“ (tamtéž 30), uděluje Apoštolská penitenciárie ex auctoritate Summi Pontificis [na základě autority papeže],s důvěrou ve slovo Krista Pána a při přijetí probíhající epidemie v duchu víry tak, aby se prožívala s vizí osobní konverze, dar odpustků při dodržování následujícího ustanovení.

Plnomocné odpustky se udělují věřícím postiženým koronavirem, umístěným z nařízení zdravotnických autorit do karantény v nemocnicích nebo ve svých příbytcích; podmínkou je, aby se v duchu odpoutanosti od jakéhokoli hříchu prostřednictvím sdělovacích prostředků duchovně zúčastnili slavení mše svaté, modlitby svatého růžence, pobožnosti křížové cesty či jiných obřadů, anebo se aspoň pomodlili Věřím v Boha, Otče náš a modlitbu k blahoslavené Panně Marii, obětovali tuto zkoušku v duchu víry v Boha a lásky k bratřím a měli vůli splnit obvyklé podmínky (svátostnou zpověď, přijetí eucharistie a modlitbu na úmysl Svatého otce) ihned, jakmile jim to bude možné.

Tentýž dar plnomocných odpustků obdrží za stejných podmínek zdravotničtí pracovníci, rodinní příslušníci a ti, kdo se po příkladu milosrdného samaritána vystavují riziku nákazy a podle slov božského Spasitele „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život“ (Jan 15,13) pomáhají nemocným, napadeným koronavirem.

Apoštolská penitenciárie taktéž ochotně za stejných podmínek uděluje plnomocné odpustky u příležitosti současné světové epidemie i těm věřícím, kteří obětují návštěvu Nejsvětější svátosti nebo eucharistickou adoraci nebo alespoň půlhodinovou četbu Písma svatého nebo modlitbu svatého růžence nebo křížové cesty nebo korunky Božího milosrdenství, aby vyprosili u Všemohoucího Boha ukončení epidemie, úlevu pro ty, kdo jí jsou postiženi, a věčnou spásu těm, které Pán povolal k sobě.

Církev se modlí za ty, kdo nemají možnost obdržet svátost pomazání nemocných a viatikum a v síle společenství svatých je všechny i každého z nich jednotlivě svěřuje do Božího milosrdenství a uděluje věřícímu na prahu smrti plnomocné odpustky s podmínkou, že je patřičně disponován a v průběhu života byl zvyklý modlit se nějaké modlitby (v tomto případě nahrazuje tři obvyklé podmínky církev). Pro získání takovýchto odpustků se doporučuje použít kříž s korpusem nebo prostý kříž (srov. Enchiridion indulgentiarum, n.12).

Blahoslavená Maria, vždy Panno, Matko Boží a Matko církve, Uzdravení nemocných a Pomocnice křesťanů, naše Přímluvkyně, pomáhej trpícímu lidstvu, aby se zbavilo zla této pandemie a obdrželo každé dobro potřebné pro naši spásu a posvěcení… (apoštolský list Salvifici doloris).“

I já, drazí bratři a sestry, se na závěr tohoto pastýřského okružního dopisu obracím na Pannu Marii, Prostřednici všech milostí a Matku, aby uchránila každého člověka, své děti od nebezpečného koronaviru, ale i od mnohem nebezpečnějších virů, totiž virů zla.

Všemohoucí a milosrdný Bůh † Otec i † Syn i † Duch svatý ať sestoupí na Vás, Vaše rodiny, na naši diecézi a na všechny lidi, a zůstane s námi se všemi nyní i vždycky. Amen.

Duchovně s Vámi spojen s naléhavou prosbou, aby text tohoto dopisu byl rozšířen v celé litoměřické diecézi způsobem, který se Vám bude jevit jako nejvhodnější.

Váš

Mons. Jan BAXANT
biskup litoměřický

Hospodine, dobrý Bože, obracíme se k tobě ve své tísni.
Přiznáváme nejen svou omezenost, ale i bezmocnost.
Vracíme se k tobě a vyznáváme, že ty jsi všemohoucí.
Ty jediný jsi Pán. Jen tobě patří všechna moc a sláva.
Pokorně a se zahanbením v tváři přiznáváme,
že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků,
hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin,
nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád.
K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc.
Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře.
Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků.
Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy,
vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí,
chovali se jako páni světa a vládci stvoření,
upravovali si zákony i pravidla myšlení.
Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní,
a absolutní je už jen naše nabubřelé já.
Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.
 
Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení.
Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko.
Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši,
že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem.
Jiní prchají před válkou, která se vede proto,
Aby měl někdo větší zisk, vliv a moc,
aby byl odbyt zbraní a jinde měli slušní lidé práci.
Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem,
jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo
i bídu chudáků v rozvojových zemích.
Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost,
chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům,
práva dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů,
na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí,
protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu.
Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci,
milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit
a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat.
Uprchlíky nepřijímáme, protože se jich bojíme.
Jako bezohlední kolonizátoři přijímáme z jiných zemí
jen šikovné ruce a chytré hlavy, zatímco jejich země
bez nich upadají a nedokáží se samy pozvednout.
 
Přijmi, Pane, naši kajícnost a pokorné vyznání.
Očisti nás, když s lítostí uznáváme svou vinu.
Dopřej nám znovu povstat a vrátit se k tobě,
který jsi Cesta, Pravda, Jistota a Moudrost.
Spoléháme na tvou lásku a tvé milosrdenství.
Stáhni trestající ruku a zastav lavinu nemoci.
Obrať nás a my se k tobě vrátíme.
Vezmi nám srdce kamenná a dej srdce z masa.
Vrať nám radost ze své ochrany
a bezbožné budeme učit tvým cestám,
svědčit o tvé lásce a hlásat tvou dobrotu.
Dej nám svého Ducha, aby v nás miloval on,
když ze sebe nezištně milovat nedokážeme.
Dej nám odvahu umírat sobě a žít pro tebe,
nechat se vést moudrostí tvého slova,
aby v nás vítězil tvůj život a rostlo tvé království,
království spravedlnosti, lásky a pokoje.
Ty jediný jsi naší nadějí a my pevně věříme,
že nás, Bože, nezklameš. Amen.

(Jan Graubner)

PASTORAČNĚ-ORGANIZAČNÍ OPATŘENÍ, platné od úterý 24.03.2020, až do odvolání

S ohledem na rozhodnutí Vlády ČR prodloužit dobu celostátní karantény, vydávám toto nové opatření:

a/ Od úterý 24.03.t.r. do odvolání, se v celé diecézi i nadále ruší jakékoliv veřejné bohoslužby, vyjma pohřbů, a jakákoliv jiná veřejná pastorační setkání a shromáždění s tím, že prosím kněze, aby denně celebrovali mši sv., avšak bez účasti lidu. Kostely, místa modlitby, zůstanou otevřené, pokud to lze zajistit.

b/ Návštěvy těžce nemocných ve stavu ohrožení jejich života, se v nemocnicích i v domácnostech uskuteční s vědomím blízkých příbuzných nemocného, pokud je má, vždycky však při přísném respektování všech hygienických pravidel.

c/ Pokud duchovní správce není zdravotně zcela disponován, ať o vykonání urgentní návštěvy těžce nemocného požádá svého souseda, kněžského spolubratra, u vědomí, že pro nás, zasvěcené osoby, platí zásada: spása duší je nade všechno!

d/ Po celou dobu celostátní karantény se my, kněží a jáhnové, považujme za členy pohotovostní „křesťanské linky důvěry“, aby se na nás lidé mohli kdykoliv, telefonicky i prostřednictvím e-mailů, obrátit se svými starostmi a otázkami. Podporujme využívání nedělního sledování bohoslužeb z médií, uspořádání rodinné domácí bohoslužby, hlubší poznávání Bible v rodinném kruhu apod. Při dodržení přísných hygienických opatření buďme jako kněží-zpovědníci ochotni na požádání udělit svátost smíření.

e/ Bohoslužbu „Missa chrismatis“ na Zelený čtvrtek budu sloužit spolu s panem generálním vikářem o. Martinem, aby byly posvěceny oleje, avšak bez účasti dalších kněží. Nádobky se starými svatými oleji zatím nevyprazdňujte a ponechejte do doby získání olejů nových! Biskupské bohoslužby velikonočního Třídenní a Hodu Božího velikonočního budou konány bez účasti lidu.

f/ Zaměstnancům Litoměřického biskupství v terénu diecéze, včetně biskupské kurie, v době pokračující celostátní karantény nebude mzda krácena, i když zůstávají doma, ale žádám je, aby byli pohotově připraveni pomáhat ve farnostech, budou-li svými duchovními správci k tomu osloveni. Zaměstnance biskupské kurie žádám, aby byli svým vedoucím oddělení k dispozici na telefonu, a bude-li nutná jejich osobní účast k vyřízení urgentních záležitostí, aby se neprodleně dostavili na svá pracoviště na kurii.

g/ Všechny zaměstnance Litoměřického biskupství žádám, nenařizuji, ale snažně prosím, aby se v této přísné karanténní době, denně vždy v poledne, jako projev lidské sounáležitosti a solidarity s trpícími, pomodlili modlitbu Páně „Otče náš“, aniž bych pochyboval, že by ji někdo neznal. 

h/ Nezapomínejme i nadále prosit Pána Boha za nemocné, jejich ošetřovatele a lékaře, stejně tak za ty, kdo jsou v této nesnadné době odhodláni statečně pomáhat druhým, i za ty, kdo rozhodují o osudech obyvatel.

Když toužíme po tom, aby se všichni lidé obrátili k Bohu, pak v časech nouze buďme k Němu obráceni především my, křesťané a katolíci! Nejinak tomu tak bývalo v dějinách lidstva, ať se dostavila sebetěžší zkouška. Boží požehnání a mocná ochrana Panny Marie a všech svatých, zůstávej s námi vždycky! Váš 

Mons. Jan BAXANT
biskup litoměřický